Mehr Nebel als Gipfel / anylýza německé arogance
Michael Paulwitz se v Junge Freiheit zamýšlí nad neutuchajícím přílivem lidské masy do Evropy. V září dorazilo do Německa čtvrtmilionu lidí. V Bruselu se mají opět sejít šéfové vlád a znovu se imigrací zabývat. Mohou vůbec něco vyřešit? Protichůdné názory a nic neřešící přístupy. Kdo může vůbec do Unie přijít a kde leží hranice imigrační vlny?
Výbušnější problém než debakl se společnou měnou.
Prostá většina zemí Unie rozhodla o rozdělení 120000 imigrantů, znamená to flagrantní znásilnění národních suverenit jednotlivých států, a to v tak citlivé otázce jako je složení obyvatelstva členských zemí. Navíc chybí vůle dál omezit příliv imigrace a kontrolovat hranice Unie. Pak ovšem veškerá další opatření, jako jsou imigrační centra v periferních státech, jsou jenom prostou rétorikou.
Náklady ponese Německo.
Německo si svojí svévolnou a jednostrannou politikou v otázce imigrace nemůže nárokovat nic jiného, píše žurnalista. Británie a severské státy Unie podezírají Německo z podpory nelegálního transféru lidí do Unie. Východoevropské a balkánské země jsou přímo obětí německé egoistické a arogantní politiky.
Diplomacie šekové knížky.
Tentokrát nepomůže diplomacie šekové knížky, říká publicista. To je jediné čeho je Merkelová schopna, bohužel tato korupce ve velkém, kterou Unie praktikuje, přivedla Řecko ke zborcení a pomalu tam nasměrovala i jiné národy.
Žurnalista trefně dodává, že je mylná představa, že morální patos a finance mohou sprovodit ze světa jakýkoliv problém.
Žádné komentáře:
Okomentovat